5 Obecná kineziologie dospělých

Pro dobré držení těla dospělého člověka je nezbytné, aby vývoj prvního roku proběhl zcela ideálním způsobem. Tedy způsobem podle „původní vložené ideje“, podle genetického plánu. Pokud je vývoj v tomto citlivém období z jakéhokoliv důvodu narušen, pak velmi pravděpodobně dojde v dospívání a v dospělosti k poruchám statiky i dynamiky pohybového aparátu. Po ukončení vývoje v rozmezí sedmnáctého roku u dívek a devatenáctého roku u chlapců, bude patrné, jak bude pohybový aparát schopen snášet zátěž, případně jaké poruchy lze v budoucnu očekávat.

Pokud dojde k vážnémů narušení motorického vývoje v prvním roce života, pak vývoj a růst v ­dospívání povede k dalšímu rozvoji těchto poruch. Následná péče se děje převážně rehabilitační a ortopedickou cestou. Těchto případů je v populaci naštěstí jen málo (do 3–5%). Mnohem častější je však výskyt lehkých vývojových poruch, které nejsou zcela zjevné nebo jsou pro svou zdánlivou nepatrnost pokládány za bezvýznamné a nevěnuje se jim dostatečná terapeutická pozornost. Bohužel důsledkem je ne zcela dokonalý výsledek vývoje pohybového aparátu a také následná petrifikace poruch. Poruchy na pohybovém ústrojí se projevují jak ve smyslu „hardwarovém“, tedy na myoskeletálním aparátu, tak je také porušeno řízení hybnosti těla ve smyslu „softwarovém“, poruchy CNS.

Kazuistika – hyperlordotické držení a ventrální postavení pánve (riziko vzniku skoliózy v případě i malé nerovnosti pánevních os)

Ilustrace vývojových komplikací a otázek spojených se vznikem skolióz páteře (využití technických pomůcek protiskluzné podložky a elastických pásů)

Pacientka byla do naší péče doporučena ortopedem pro vadné držení těla. Astenická dívka přichází v doprovodu matky, která popisuje problémy své dcery jako „nepořádný stoj“. Vysvětluje, že se snaží již mnoho let domlouvat dceři, aby se postavila pěkně, že ji v budoucnu budou bolet záda nebo může mít skoliózu. Tato potíž se již táhne od té doby, co začala chodit a nyní je spíše horší. Při pohledu z boku u olovnice je to vidět zcela zřetelně. Chodila s dcerou na různá rehabilitační cvičení, ale bez valného výsledku. Dcera je pohybově šikovná, školní výsledky má velmi dobré. Nejvíce se matka znepokojuje možným vývojem skoliózy. Oba rodiče pacientky jsou vysocí a štíhlí.

Popis problému (klinický nález)

Anamnéza pacientky v prvním roce života nepřinesla nic pozoruhodného. Teprve v průběhu druhého roku se objevila porucha držení těla ve smyslu hyperlordotického držení v oblasti bederní páteře, které zasahovalo až do střední hrudní páteře. Celý zbytek hrudní páteře byl prakticky oploštěný bez kyfotického vyklenutí. Břišní stěna je v souvislosti s ventrální flexí pánve vyklenutá a částečně uvolněná. Pletence ramenní prominovaly vpřed. Držení hlavy a stejně tak i držení a konfigurace dolních končetin nevykazovaly klinické abnormality.

Odborné vysvětlení problému

Z hlediska vývojové kineziologie je tento způsob držení flektované pánve velmi pravděpodobně důsledkem přetrvávání tzv. „novorozeneckého držení pánve“. Jde o postavení pánve v prvním flekčním období. Tato poměrně krátká etapa je v rámci vývojové kineziologie a také následného vývoje držení pánve velmi důležitá. Flekční držení pánve přetrvává v prvních třech měsících po porodu ještě z období nitroděložního (viz kapitola kineziologie nitroděložního života). Opuštění tohoto typu držení a nástup prvního extenčního držení po třetím měsíci zajišťuje budoucí normální držení pánve a s tím i související konfigurace křivky bederní lordózy, rovněž budoucí postavení kyčelních kloubů, včetně jejich normálních parametrů úhlů a geometrie krčku femuru. Přetrvávání flekčního postavení pánve se nepříznivě projeví na vzniku hyperlordózy bederní páteře a zároveň se objeví nedostatečný rozvoj hrudní kyfózy. Nedostatečný rozvoj hrudní kyfózy je hlavním omezením pro budoucí normální rozvoj hrudního koše a s ním funkčně souvisejícím rozvojem dechové mechaniky. Na druhé straně se ventrální flexe pánve manifestuje na chybném rozvoji kyčelních kloubů jako celku, neboť omezuje správnou centraci hlavice kyčelního kloubu vůči acetabulu. Další závažnou vývojovou komplikací je vznik symetrické nerovnováhy, a to jak laterální (kyčelní klouby jsou postaveny jinak výškově), tak také ve smyslu axiální rotace v mediální ose těla. Zde je následkem vyhnutí transversální osy pánve vůči ose hrudníku. Tento typ desaxací a laterálního úklonu pánve je velmi pravděpodobně základním bodem a prapůvodní příčinou vzniku skoliotického vývoje páteře. Významným usnadněním rozvoje skoliózy je následně vzniklé relativní (funkční) zkrácení jedné dolní končetiny.

Ilustrace řešení

Pacientka i její matka pravidelně docházely na terapeutické kontroly do ordinace, zpočátku dvakrát měsíčně. Po půl roce se podařilo vyladit terapeutický postup a návštěvy byly nastavené na frekvenci jednou za měsíc. Po edukaci matka upustila od snahy narovnávat svou dceru domluvami, neboť takovéto úsilí se zcela míjí účinkem. Zpočátku terapie se ukázala komplikace při užívání balančních disků, které pacientka špatně snášela. Měla značný pocit polohové nejistoty, který neodezníval tak, jak se tomu děje ve většině případů. Řešení se našlo ve využití protiskluzných podložek, které zlepšily adhezi opěrných ploch těla pacientky, a tak přispěly k pocitu její jistoty. Pro zvyšování intenzity stimulace se jako výhodné ukázaly elastické gumové pásy. Terapie vedla k postupnému zlepšování automatiky držení těla, ustoupilo hyperlordotické prohnutí bederní páteře a tím se vyklenula hrudní část páteře. Překlopení pánve se prakticky normalizovalo a také břišní stěna se navrátila do fyziologického postavení. Také postavení obou pletenců zaujalo fyziologické postavení v ose těla.

Vysvětlení řešení

Normalizování stavu porušené automatiky držení těla si u pacientky vyžádalo přístup respektující její polohovou nejistotu. Díky nalezení způsobu provádění reflexu jemným a vyváženým způsobem se umožnil průběh stimulace dostatečně intenzivně. Umožnili jsme koordinované zapojení svalových řetězců, jak přímých, tak i šikmých. Vzhledem k astenickému habitu pacientky a nízké toleranci vůči labilizaci opěrných ploch a labilizaci těžišť končetin, se ukázalo jako optimální využití vysoce adhezivních podložek. Stejně tak byly vhodně použité elastické pásy. U nich je možné postupně zvyšovat protitahy vůči prováděnému pohybu, ale zároveň zlepšují komfort stability. Proto jsme raději použili tyto elastické pásy a ne závaží, která se využívají u většiny pacientů. Závažími na končetinách se významně posouvají těžiště končetin jako takových. Tím dochází k postupnému nárůstu stimulace a zároveň se zvyšuje reflexní úsilí v balanční normalizaci. Celkový vývoj hybného aparátu pacientky se prakticky normalizoval a je velice nepravděpodobné, že by se v dalším vývoji mohla objevit skolióza páteře.

Specifický pohled na problém přetrvávání ventrálního postavení pánve v dětství a dospívání

Vývoj skeletu hybného aparátu je přímo závislý na podmínkách, které se mu připraví v prvním roce života. Dobře proběhlý základní úsek psycho­motorického vývoje je pravděpodobně tím nejpodstatnějším pro dobrý rozvoj pohybového aparátu. S tím samozřejmě souvisí i budoucí kvalita a rozmanitost budoucího pohybu jako takového. Přetrvávání ventrální flexe pánve je jedním, velmi pravděpodobně nejrizikovějším faktorem budoucího porušeného držení těla. Bederní obratle, pokud nejsou ve fyziologickém postavení, budou vykonávat svou základní funkci, tedy přenos sil mezi hrudníkem a pánví (horním a spodním hybným diferenciálem, viz kapitola 3D biomechanika), velmi problematicky. Toto narušené postavení velmi pravděpodobně stojí za řadou funkčních poruch bederní páteře, včetně výhřezů meziobratlových disků tohoto páteřního úseku. Zpětná normalizace automatiky držení pánve do fyziologického postavení je terapeutickým přístupem, který se soustřeďuje na volní analytické posilování a protahování parciálních svalových skupin, málo nadějná na dlouhodobý úspěch. Původ tohoto narušeného držení tkví v narušení základního pohybového programu, který se formoval v důležitém období prvního roku.

Do tohoto vývojového období se také musíme, chceme-li dosáhnout skutečné nápravy, ­terapeuticky „navrátit“. Tento návrat je prakticky realizovatelný přes reflexní stimulaci a opravu základního programu motoriky. Tedy to, co se nezdařilo ve vývoji prvního roku, ať již to bylo zapříčiněno čímkoliv, je nezbytné opravit. Tato oprava spočívá ve dvou základních akcích, které v praxi probíhají současně. Reflexní cestou je stimulován opravný program s cílem opětovné restrukturalizace základního programu motoriky (viz kapitola základní programy motoriky) a v součinnosti s touto programovou opravou se děje i rekonstrukce myoskeletálního systému jako takového. Teprve pokud dojde k normalizaci na úrovni programového řízení motoriky, tak můžeme očekávat efekt i z pohledu budoucího dobrého a bezproblémového fungování hybného aparátu. Teprve tehdy je také pohybový aparát schopen snášet zátěž dlouhodobě s fyziologickou odezvou a přiměřenou dobou regenerace.

Lze je vidět na:

• propadnutí nožních kleneb, deviaci os patních a tarsálních kostí i prstců

• deviaci os dolních končetin

• chybném postavení pánve

• porušeném držení os páteře

• narušené konfiguraci hrudního koše

• patologickém postavení pletenců ramenních

• abnormálních osách horních končetin, zvláště ruky

• porušeném držení hlavy

• poruše postavení dolní čelisti

• abnormálních osách postavení očí

  

Obecná kineziologie dospělých

Porucha kineziologie dospělých ve významu SW poruchy je nejvíce patrna v patologii stereotypů:

• Chůzového

• Úchopového

• Dechového

• Pohybových stereotypů orofaciální oblasti, sacího, polykacího, mluvidel